Narodil se v roce 1968 v Šale na Slovensku, ale v jeho žilách koluje maďarská krev. Do Prahy se přestěhoval v roce 1992 a od té doby hrál s různými kapelami a řadou interpretů, především s písničkářkou Radůzou, Petrem Skoumalem či Máriem Bihárim. V současnosti je členem skupin Ivan Hlas Trio a Lokomotiva. Kromě toho se věnuje i hudbě filmové (například hudba k filmu U mě dobrý). V roce 2013 vydal sólové instrumentální album „Takžetak“, které vychází z klasických kytaristických forem, jako je ragtime, folk, trocha blues, patrné jsou i stopy gypsy jazzu či flamenka. V roce 2018 si pak nadělil ke svým padesátým narozeninám album „13:31“. Norbi Kovács je nejen fenomenálním kytaristou, ale také výborným fotografem a má za sebou již několik úspěšných výstav

Vítkovo kvarteto, původním názvem Vítkovo částečně odvážné rockové kvarteto

Tento shluk velmi mírně řečeno avantgardních hudebníků prošel pestrým vývojem. Počátky se dají vysledovat v hospodě U Holečků v Chuchli, kde kapela zkoušela. V té době také vzniká značná část nesmrtelných textů, které jsou v malých obměnách interpretovány dodnes. V ranných dobách kapela začíná vyrážet na koncerty po hospodách, zábavách a klubech.

Přibližně v roce 1984 se kapela formuje do seskupení Ben Vítek bicí, Rosťa Hapl basa a zpěv, Petr Mráz kytara, Honza Šulc kytara a Jirka Růžek zpěv.

Blues rocková legenda na domácí scéně.

„Někdo chce bejt s tebou

a někdo vod tebe,

ale na každej pád

všichni chcem do nebe.“

Unikátní projekt mladého zpěváka/skladatele/textaře/herce Benvolia, narozeného v České republice, propojující originální hudbu žánru indie-pop, alternative a glam-rock, díky kapele zkušených hudebníků, s originálními texty v Anglickém jazyce, reagujícími na palčivá společenská témata skrze hudebně/divadelní přednes inspirovaný legendami jako David Bowie, či Lady Gaga.

Jaroslav Olin Nejezchleba je český rockový violoncellista, baskytarista, zpěvák a houslista.

Po absolvování konzervatoře v Brně měl nastoupit ve Zlíně (Gottwaldově) do symfonického orchestru, místo toho se ale v roce 1981 přestěhoval do Prahy, kde začal hrát se skupinou Marsyas. V roce 1984 od kapely odešel a stal se členem skupiny Etc..., kde hrál až do roku 2003. Během této doby koncertoval také s Čundergroundem a v Blues Sessionu Petra Kalandry, spolupracoval s Vlastou Redlem, Čechomorem, Petrem Skoumalem, Janem Burianem, Michalem Prokopem, Jiřím Bílým. Hostuje na albu Zuzany Navarové Caribe (1992) a jako host vystoupil na koncertě při natáčení desky Stará láska Nerez a vy (1993) Nerezu. Hostuje i na koncertech Anny K. Po odchodu z Etc... začal hrát v doprovodné kapele Ivana Hlase Růžový brejle, působí také v Blues Sessionu, která navazuje na stejnojmennou Kalandrovu skupinu a v současnosti hraje i své písně z doby působení v Etc.... S Ivanem Hlasem a Norbi Kovácsem hraje v Ivan Hlas Triu. Celou jeho kariéru mapuje výběrové 2CD 25 let v tom, které vydalo v červnu 2008 vydavatelství Indies Happy Trails.

V lednu 2010 vydal autorské album Noční lov a po vydání alba založil skupinu Kybabu, kde s ním hrají Norbi Kovács (kytara) a Šimon Kotek (bicí).

Nahá pravda o kapele, která se nevymkla průměru.

Dekkadancers v režii Štěpána Benyovszkého přinášejí tanečně-hudební zpěvohru o nepřekonatelném vábení hudby, lásky, alkoholu a psychotropních látek.

Ponořte se do našlapané retrospektivy o legendě české punkové scény, na kterou si nikdo nevzpomíná. Možná proto, že se na ten omezený punk bez basy a bicích nakonec vybodli a začali hrát ještě omezenější popík. Někdo by řekl, že se zpronevěřili punkové přísaze, jenže jednak žádnou nesložili, a jednak: někde si na ten chleba vydělat musíte. Nebo aspoň na trochu tý bílý mouky, že jo. A jak hráli? Mladě, dravě, nespoutaně, občas falešně, na začátku s vervou, ke konci šíleně.

Jak o nich řekl nejmenovaný kritik: „Překvapilo mě, že to nakonec nebylo úplně blbý.“

Nahá pravda o kapele, která se nevymkla průměru.

Dekkadancers v režii Štěpána Benyovszkého přinášejí tanečně-hudební zpěvohru o nepřekonatelném vábení hudby, lásky, alkoholu a psychotropních látek.

Ponořte se do našlapané retrospektivy o legendě české punkové scény, na kterou si nikdo nevzpomíná. Možná proto, že se na ten omezený punk bez basy a bicích nakonec vybodli a začali hrát ještě omezenější popík. Někdo by řekl, že se zpronevěřili punkové přísaze, jenže jednak žádnou nesložili, a jednak: někde si na ten chleba vydělat musíte. Nebo aspoň na trochu tý bílý mouky, že jo. A jak hráli? Mladě, dravě, nespoutaně, občas falešně, na začátku s vervou, ke konci šíleně.

Jak o nich řekl nejmenovaný kritik: „Překvapilo mě, že to nakonec nebylo úplně blbý.“

Nahá pravda o kapele, která se nevymkla průměru.

Dekkadancers v režii Štěpána Benyovszkého přinášejí tanečně-hudební zpěvohru o nepřekonatelném vábení hudby, lásky, alkoholu a psychotropních látek.

Ponořte se do našlapané retrospektivy o legendě české punkové scény, na kterou si nikdo nevzpomíná. Možná proto, že se na ten omezený punk bez basy a bicích nakonec vybodli a začali hrát ještě omezenější popík. Někdo by řekl, že se zpronevěřili punkové přísaze, jenže jednak žádnou nesložili, a jednak: někde si na ten chleba vydělat musíte. Nebo aspoň na trochu tý bílý mouky, že jo. A jak hráli? Mladě, dravě, nespoutaně, občas falešně, na začátku s vervou, ke konci šíleně.

Jak o nich řekl nejmenovaný kritik: „Překvapilo mě, že to nakonec nebylo úplně blbý.“